Uštknutí hadem
Jediným českým hadem, který je jedovatý a může být tudíž nebezpečný pro naše čtyřnohé mazlíčky je zmije obecná. Poznáme ji podle klikaté čáry na hřbetě. Zmije má dva jedové zuby, ze kterých při kousnutí vstřikuje do těla jed. Nejčastěji se s ní můžeme potkat na lesních pasekách, kde se na pařezech nebo mezi kameny vyhřívá na sluníčku. Zmije je plachý tvor, takže většinou uteče, přesto se může stát, že ji zvědavý čumáček našeho čtyřnohého přítele najde dřív a potom se brání a kousne. Následky mohou být různé a závisí na mnoha okolnostech. Především na velikosti psa. Pro psa malého plemene je uštknutí podstatně nebezpečnější než pro velké plemeno. Zmije prostě nemá dostatečně velké množství jedu. Dále také záleží na tom, jestli má had plné jedové žlázy, protože množství jedu se po lovu obnovuje až po několika dnech. Zmijí jed je neurotoxin, který ovlivňuje nervovou soustavu. Dalším nebezpečím stejně jako u hmyzího bodnutí jsou alergické reakce, které nejsou vázané na hmotnost psa.
Psi bývají nejčastěji uštknuti na hlavě a končetinách. Postižené místo poznáme podle dvou hlubokých ranek po kousnutí. Může se ale také stát, že had zasáhne a kousne psa jen jedním zubem. Rána otéká, na dotek je teplá a bolestivá. Pes je slabý, potácí se, třese se, sliní, je rozrušený, zvrací a má rozšířené zorničky. Zejména menší plemena mohou i zkolabovat.
Pokud uvidíte, nebo máte podezření, že psa uštkl had, udržujte psa v klidu, to sníží rychlost šíření jedu. Jestli je kousnutí na končetině, přiložte nad ránu škrtidlo, ale jen v případě, že psovi nevadí. Pokud se pes brání, rozčílení urychlí tok krve a tím i šíření jedu v těle. Škrtidlo má být pevné, ale ne příliš těsné. Měly by jste být schopní pod něj strčit prst. Cílem škrtidla není zabránit toku krve, ale zpomalit účinek jedu. Na ránu přiložte studený obklad a pravidelně jej obnovujte. Ochlazení také zpomalí průtok krve a nástup otoku, který (zejména na hlavě) může ucpat dýchací cesty. Ránu nikdy nerozřezávejte, ani nevysávejte.